středa 29. ledna 2014

Otevřený dopis ČT

Chystám se odeslat otevřený dopis následujícího znění, pak-li že se Vám líbí, můžete se přidat, vytisknout přílohu, podepsat (i více lidí na jednom) a poslat. :)

Pan ředitel programu
Milan Fridrich
Česká televize
Kavčí hory, 140 70 Praha 4

Vážený
pane programový řediteli,
témata celoevropské politiky chápeme jako logickou součást našeho zájmu a informovanosti vzhledem k našemu členství v EU.
 V době, kdy ČT provozuje na kanálu 24 samostatné pořady o internetu, ekonomice, zdraví a samotný kanál pro děti a o kultuře, v době 10 let po našem vstupu do EU, by bylo na místě věnovat pořad i jejím tématům.
 Požadujeme pořad diskusní a publicistický zaměřený na celoevropská dlouhodobá témata i aktuality vysílaný permanentně alespoň jednou týdně v atraktivním vysílacím čase z dvou flexibilně střídaných studií v Praze pro diskuse českých politiků a Bruselu pro debaty europoslanců, eurokomisařů a dalších.
S díky za vaši pozornost a s přáním krásného dne a konstruktivního řešení

Podepsán:____________________

dokument zde: https://drive.google.com/file/d/0B5WH_wkbHbf1ejZDQTA0UEN1YUk/edit?usp=sharing

pátek 6. prosince 2013

Novoroční projev pro rok 2014

Vážení spoluobčané, dovolte mi, abych vám přednesl pár snad inspirujících slov k oslavám nového roku. Kdybych řekl, že náš stát a celý svět se mění, měl bych pravdu teď jako v kterémkoli jiném roce dějin. Otázkou ale je, jak se mění. Od počátku civilizace lidé budují své státy, po tisíce let a žádný nevyrostl za den. Stejně i náš stát není po 21 letech utopií proměnou ve skutečnost, ale je dílem, na kterém můžeme dále pokračovat s představou jasných ideálů svobody, rovnosti a demokracie. Nespasí nás jednorázové konečné řešení, ale tím nejlepším a jediným způsobem rozvoje, je hledání hodnot, za kterými stojíme a pro jejich smysl je pak přivádět skrze skutky k životu. Smysl nás naplňuje. Tak je to v soukromém životě člověka jako i veřejném životě státotvorného občana. Řada z Vás se vlivem obtížnosti svého úsilí a překážek cítí frustrovaná a to oprávněně. V takovém případě si člověk musí umět od úsilí odpočinout jako i jít dále a znovu se ptát po smyslu svého snažení, zda je konstruktivní a reálné, nebo destruktivní a zoufalé. Navíc bychom měli vědět, že nemusíme hned měnit svět, nikdo to po nás nechce, stejně hodnotným je totiž dělat i věci malé ve svém okolí, na které stačíme.
Podíváme-li se, co definuje desátá léta 21. století v naší republice, pak je to mimo jiné probíhající transformace stranického systému. Hledáme řešení, alternativu vůči praktikám minulé doby, za kterými jistě stály strany tradičnější. Já rád vítám nové politické strany a impuls, který do politiky vnášejí, musím ale podotknout, že osamoceně nejsou klíčem k řešení a rozvoji. V duchu právě dlouhodobé práce psané výše je nutnost těchto stran se stabilizovat, stejně jako stran tradičních problémy reflektovat a změnit své jednání. To je apel na tu hrstku známých politiků, na Vás jako na občany apeluji takto: rozvíjejte dále probuzenou občanskou společnost a všechny její neziskové organizace, plné námětů a hledání všech much a nezatracujte možnost členství v politických stranách i těch zavedených. Ty reprezentují myšlenky a ideály, hledají je a rozvíjejí osobnosti, napomáhají spolupráci, aby tak ale fungovali, potřebují velkou pestrou členskou základnu. Jen taková základna může strany proměňovat a to má smysl.
Podíváme-li se na proměny světa, nedávno v něm proběhlo arabské jaro a otázka arabů a zvláště pak muslimských přistěhovalců bude i v tomto roce aktuální. V tomto setkávání a prolínání kultur je třeba zachovat si tolerantní přístup založený na lidskosti a to i přes mnohá nebezpečí. Víme, že řada muslimů má jiný pohled na stát než my, založený na tradicích své kultury, které se někdy příliš neslučují s našimi standardy lidských práv. Nesmíme se ale nechat ovládnout strachem a měli bychom k jakémukoliv právnímu požadavku muslima přistupovat jako k požadavku člověka, bez očekávání, jaký požadavek přijde příště. Nemůžeme se pouze vymezovat proti právním názorům jedinců těchto etnik, ale musíme zároveň jasně pojmenovat, na jakém principu stojí naše právo, a to nikoliv na kořenech evropské kultury, která je pomíjivá ale na principiální tezi, která trvá. Nabízím pro ní toto znění odvozeného ze známé poučky, že svoboda jedince končí tam, kde začíná svoboda jiného jedince, čili: Svobodný projev jedince smí být omezen jen pokuď by tento projev významněji omezoval svobodu jiného jedince. Musíme si tento princip pamatovat, protože je základnější než z něj odvozená a ustanovená lidská práva a protože je na nás abychom podle něj a z jeho logiky demokraticky koncipovali zákony. Pro stejný princip bychom měli inspirovat ty, kteří by snad chtěli zavádět zákony principů jiných přinejlepším demokratickou cestou. Pro ty bychom měli být opozicí.
Našich končin se však zatím více týká etnická otázka integrace Romů. Prosím vás všechny, abyste si zachovávali empatii a dostatečný odstup abyste věděli, co je skutečným problémem a co jen nesouvisející projekcí. Zvláště prosím média, aby informovala rasově nestranným způsobem, například aby u kriminálníků zbytečně neuváděla původ, protože většinou zdůrazňují jen romský ale nikdy bělošský a to vede ke zkreslenému vnímání a takové rozdělování lidí je v těchto případech stejně zbytečné. Že je v tomto etniku procentně větší zločinnost, větší nezaměstnanost a horší vzdělanost je pravda, je však třeba to řešit konstruktivně a ke každému jedinci přistupovat né podle předsudků ale lidskosti. Je třeba řešit komunity, pracovat s nimi ale přistupovat k Romům samotným jako jedincům, apelovat na jedince v komunitách a vytvářet jim stimulující prostředí.
Další částí světového dění je pokračování evropské integrace. Tak jako je náš stát mladý a postupně se proměňuje, jako se mění státy arabské, tak se i pomalu mění Evropská unie. Evropská unie je dnes státnický projekt, můžete mít různé názory na vhodnou míru a způsob integrace měli byste se ale nejprve snažit být v této otázce informovaní. Denně slyším nadávky na Evropskou unii ale málo kdy, že by někdo znal její konkrétní politiky a jejich kroky. Lidé nadávají na tajemný Brusel a EU stejně bizardně, jakoby všichni Češi místo na své konkrétní poslance a vládu a její kroky nadávali na Prahu a Českou republiku. Proto prosím, zkuste najít takovou ideu evropské unie a společné politiky, která vám je blízká a její zástupce volte v příštích volbách. Stojí před námi nové výzvy integrace a posouvání EU příměji k občanům a demokracii. Demokracie a občanský podíl na politice ale přichází až se zájmem občana. Stejně ale apeluji i na Evropské politiky, vzbuzujte zájem občanů o dění v orgánech EU a jejich informovanost, a na národní politiky, neštvěte v laciném zájmu volebních preferencí občany svých států proti evropské unii zkreslenými a zjednodušenými hesly. Prosím všechny politiky Evropského parlamentu, Evropské rady a rady EU: zaměřte se především na důležité otázky konstrukce Evropské unie, evropské ekonomiky a světové mezinárodní politiky a přestaňte za členské státy řešit věci typu, jestli smějí být prodávány cigarety ochucené mentolem. Za prvé třeba tímto zákonem jdete proti výše zmíněnému principu svobody a práva, ale navíc odrazujete občany EU od vaší podpory, protože hledí a nechápu, proč jim politici EU nařizují takové nesmysly a nevšímají si pak důležitějších otázek, které řešíte.
Nakonec bych ještě rád připomněl, že po finanční krizi roku 2008 teď konečně přichází i k nám částečné oživení ekonomiky ale, že záleží dost i na naší psychice, kam se bude naše ekonomika vyvíjet. Právě strach by mohl naši ekonomiku paralyzovat, a proto není tak moc na místě. Na druhou stranu je třeba vážně zdůraznit, že faktor růstu by neměl být ekonomy zbožšťován, že není třeba vždy růst ale, že nám stačí být vyrovnaní, neklesat. Člověk není pouze člověkem konzumním a jeho primárním úkolem není udržovat spotřebou obchody v chodu. Protože se tak často ekonomové snaží posílit vaši roli coby konzumentů, já bych to rád vyvážil podporou role tvůrců. Věřte svým schopnostem, objevujte nové, zkoušejte nové, tvořte, protože člověk obdařený velkou hlavou a šikovnýma rukama je tvořivý k obrazu božímu.
S těmito výzvami Vás vítám v novém roce 2014 a přeji Vám v něm mnoho štěstí.

úterý 18. června 2013

Odhad situace a vývoje okolo pádu Nečasovi vlády a politické krize 2013

Pokusím se teď rozebrat motivy a odhad chování jednotlivých politicích stran a samotných politiků v období po pádu Nečasovi vlády. Postupně budu rozebírat strany od nejsnáze pochopitelných až po ty nejhůře pochopitelné.

ČSSD

Zájem i strategie této strany jsou ze všech nejsnáze odhadnutelné. Opoziční strana málokdy bude chtít něco jiného, než pád koalice své doby a nové volby, jako předčasné jsou pro ni výhodnější než řádné, v kterých by neměla tak vysokou úspěšnost o to více, kdyby se ještě vládu na slabý rok se slabou podporou pokusila sestavit, v čemž by ovšem nejspíše ani neuspěla. Navíc ČSSD potřebuje být ve sněmovně silnou kvůli obavám z hráče Zemana.

LIDEM

Odhadnout tuto stranu je stejně jednoduché jako ČSSD ačkoliv jsou její zájmy opačné a předčasné volby by pro ni byly likvidační, což budou i pozdější, ale i rok je alespoň rok.

KSČM

Pro tuto stranu by bylo nejvýhodnější, kdyby rok vládla ČSSD, která by své voliče popudila ale voliči pravice by se nestačili vzpamatovat a tak by poměr hlasů KSČM ve sněmovně po řádných volbách byl lepší než po mimořádných, ale KSČM si jako radikálně opoziční strana nemůže dovolit nic jiného, než volat po předčasných volbách s ČSSD.

VV

Je otázkou, kde se v této straně bere tolik odvahy a chuti, předčasně potopit své vlastní působení v celostátní politice.

ODS

Motivy ODS jsou jasné. Bojuje o přežití! V mimořádných volbách by byla minimálně převálcována. Proto její jedinou možností je předložit v návrhu stávající koalici kandidáta na nového premiéra ale ten musí vyhovovat sněmovně a tedy TOP 09 o LIDEM, kteří si však asi příliš nedovolí nabídku odmítat a také prezidentu Zemanovi. Teoreticky koalice potřebuje podporu pouze 100 poslanců ve sněmovně, jelikož ústava hovoří o většině přítomných a né většině všech a dva poslanci sněmovny (Rath a Pekárek) jsou ve vazbě. Nicméně je možné, že většinu všech poslanců, tedy 101 bude požadovat sám prezident. Navíc je otázkou, koho kandidovat na premiéra. ODS musí vyhovět TOP 09 i Zemanovi, aby jim nebyla osoba proti srsti. Nakonec také ODS potřebuje dostat do čela někoho populárního, charismatického či jinak zajímavého a alespoň zdánlivě čistého, kdo jí vzkřísí. Proto vše se mi nezdá pravděpodobný návrh pana Kuby či Blažka na premiéra, realistickou možností se zdá možná pan Stanjura, otázkou však je jeho výraznost, další možností je Pospíšil, ten o to ale moc nestojí a ODS se za něj uvnitř stěží postaví. Dále připadají v úvahu předsedkyně poslanecké sněmovny Miroslava Němcová a senátor Kubera. Právě tito dva mi připadají jako nejrealističtější kandidáti na premiéra za ODS. Další možností je i pan ministr školství Fiala, nevím ale, zda by ODS chtěla za svého premiéra nestraníka.


TOP 09



Chování TOP 09 v této krizi je pravou záhadou, možná ale né tak složitou jak se zdá. Na první pohled to vypadá, že by se jí předčasné volby vyplatily, ale jsou nejméně dvě možnosti, proč k nim zatím přímo nesměřuje a snaží se vzkřísit vládu na základě stávající koalice. Za a) může jít čistě o pózu, snahu před jasným přikloněním se k předčasným volbám a odmítnutím kandidáta ODS vypadat státotvorně, možná získávat i čas na rozhodování v nejisté době. Za b) jde možná o imunitu ministra financí Kalouska, protože jestliže by nechala TOP 09 rozpustit sněmovnu, mohl by být po skončení poslaneckého mandátu a tak nově i imunity Kalousek vzat do vazby a to stejně ještě před mimořádnými volbami. TOP 09 se prozatím snaží vypadat flexibilně, což zdánlivě nahrává první možnosti, ale může to být také jen snahou jak maskovat možnost druhou.

Zeman

Prezident Zeman má enormní zájem na pokračování vlády současné koalice, větší na né moc možné roční vládě ČSSD (To vše aby ČSSD do řádných voleb oslabil a lépe ji tak později ovládal a možná pomohl vstupu do sněmovny i své straně Zemanovci) a největší zájem pak má na vládě úřednické, kterou by mohl nejlépe ovládat, bude se však muset vypořádat s tím, že jeho volební image byla spojena s voláním po svržení vlády avšak Zeman jako obratný populista by byl asi případně schopný tento krok před větší částí své voličské základny obhájit. Pro úřednickou vládu by potřeboval dostatečnou podporu ve sněmovně, kterou by asi nezískal a tak, pokuď bude chtít vládu udržet pro oslabení ČSSD, bude nakonec muset respektovat dohodu ODS a TOP 09.

pondělí 29. dubna 2013

Zajímavé volební systémy a návrh politického systému pro EU.


Volební systém proporční personálně přímý


Tento volební systém je zajímavou alternativou klasického proporčního systému, jelikož na rozdíl od něj dává větší možnost i ve výběru samotných poslanců a snaží se z obou systémů, tedy poměrného i většinového získat maximum předností bez zabřednutí do plytkosti systémů semiproporčních. Výsledku dosahuje dvěma fázemi, z nichž první je proporční a druhá většinová (Případně by se mohla přidat třetí, která by se uplatnila jen jako mimořádná)
V první fázi získá strana počet potenciálních mandátů za oblast poměrně dle její procentuální úspěšnosti. Občan už zde má možnost udělovat preferenční hlasy a pomocí nich panašovat.
Pro druhou fázi je oblast rozdělena na tolik okrsků, kolik obsahuje mandátů. Každé straně je přidělen počet okrsků dle počtu získaných potenciálních mandátů (který okrsek konkrétně získá která strana je určeno náhodně a nehraje to roli). V každém přiděleném okrsku by měla tato strana a pouze ona navrhnout dva kandidáty na post poslance a měla by přednostně navrhovat všude takové, kteří se umístili preferenčními hlasy nejvýše. Mezi těmito kandidáty po té, co budou mít čas zhruba týdne kandidáty lépe poznat, občané rozhodnou jednokolovou většinovou volbou.
Případná třetí fáze by mohla nastávat pokuď by volební účast v daném okrsku byla méně než tolik, kolik procent všech potencionálních voličů v daném okrsku (nikoliv jen procent aktivních voličů) volilo stranu těchto kandidátů. Tato fáze by znamenala propad mandátu do jinak klasické většinové volby v daném okrsku s přístupem všech stran i nestraníků, tato fáze však být součástí systému nemusí a kdyby byla, uplatnila by se předpokládám málo často.
Zde odkaz na prezentaci: https://docs.google.com/presentation/d/1srzpXnrUZrdBUo5_7_pMQAAxFKjcRmEneHRvRHqbKsw/edit#slide=id.p

Volební systém pořadníkový


Volební systém pořadníkový je vhodný tam, kde se volí pouze na jeden mandát či zkrátka tam, kde se klasicky využívá většinový systém. Pořadníkový systém má tu výhodu, že se volič nemusí bát volit méně favorizované kandidáty kvůli dilematu toho, kdo se dostane do druhého kola, jelikož při neúspěchu preferovaného kandidáta se může hlas přenést na druhého v pořadí a dále podle seřazení kandidátů dle preferencí. Se zánikem druhého kola též zanikají konečné duely, které by dualisticky rozdělovaly společnost.
Zkrátka občan v tomto systému označí u všech kandidátů pořadí preference, koho by chtěl nejvíce a koho nejméně a pak přichází sčítání hlasů. Pokuď nějaký kandidát obsáhl většinu volebních lístků, pokuď se přihlédne jen k prvním místům preferencí, vyhrává, pokuď ne, přihlédne se na první i druhá místa, pokuď tím získal, nějaký kandidát většinu lístků, vyhrává, pokuď ne, jde se dále s přihlédnutím na 1., 2. i 3. místa a případně dále, dokuď se nenajde někdo s většinou. Pokuď se s přihlédnutím na stejná místa najde více kandidátů s většinou a s přihlédnutím na méně míst žádný, pak vyhrává ten s největší většinou.

Návrh systému pro EU - Evropskou federaci











V diagramu znázorňujícím návrh systému je uvedeno, že obě komory jsou v něm rovnocenné, v USA však vyvolává podobná rovnocennost problém, že prezident není schopný jednou z komor, tou, které se během jeho funkčního období změnilo výrazně stranické obsazení, protlačit žádný zákon, přitom zákon musí schválit obě komory. Navrhuji tedy aby v tomto systému na diagramu měla vláda, pokuď se jí nepodaří prosadit věc v obou komorách zvlášť, tyto dvě možnosti:
pokusit se věc prosadit získáním dvou třetin hlasů ve sněmovněnebo společným hlasováním obou komor coby jedné(S tím, že síla hlasů senátorů je upravena tak, by výsledná síla všech hlasů senátorů byla rovna výsledné síle všech hlasů poslanců ze sněmovny, tedy síla hlasu senátora rovná se počet poslanců/ počet senátorů)

Plánovací buňky


Plánovací buňky jsou alternativou pro jinak volené orgány především pro kontrolu práce některých úřadů. Nejsou volené, jejich obsazení je náhodně losované ze všech občanů, kteří to neodmítnou. Buňky bývají vytvořené pro jednorázovou či úzce zaměřenou záležitost a náhodnost volby, zaměření a krátké trvání fungování podporuje nezávislost, nezkorumpovatelnost, čistý občanský zájem a statistické poměrné zastoupení postojů ve společnosti.

Návrh pro přilákání a podporu drobných podnikatelů

Tak, jak se dávají daňové úlevy pro přilákání podnikatelů, napadlo mě, že když už, tak by se to mělo dělat ve stylu loterijní daně používané na Taiwanu a zkoušené též na Slovensku a jen pro malé podnikatele, že by byl každý druhý měsíc vylosován jeden drobný podnikatel (z těch kteří už podnikají alespoň 4 roky), který by měl na další 4 roky 90% úlevu od daní, pokuď by nepřesáhl určitý maximální limit kapitálu, který by ale byl větší než kritéria pro definici drobných podnikatelů. aby mohl růst a nebál se ztráty té výhody.

pondělí 8. dubna 2013

Modlitba

Možná se to sem vzhledem k jinému obsahu blogu nehodí a možná právě ano. Modlitba pro každého jednoho člověka (Křesťana, ale i všechny ostatní, jež seznají svou náboženskou i nenáboženskou víru na stejných základech), kéž by se tak modlili nebo alespoň takové principy vyznávali i naši politici.

Před samotnou modlitbou stojí za to zklidnit svou mysl a uvědomit si boží přítomnost, přijmout Boha a pozvat ho k sobě a sdílet s ním ticho či vaše pocity.

Dej mi lásku
Dej mi radost dávat a naslouchat druhým
Dej mi radost dávat a naslouchat sobě
Dej mi radost pravou a bezpodmínečnou

Dej mi odvahu čelit pravdě, pravdu hledat a pravdou žít
Dej mi abych šel tou cestou, která má smysl
abych byl upřímný a ne falešným prorokem sobě i ostatním
Dej mi pochybnost
Dej mi přijmout a děkovat za všechen žal a bol a v něm zrát
Dej mi vůli hledat tebe, tobě být blíž

Dej mi víru, důvěru mou tobě
odevzdat se, netoužit a neulpívat
Abych svobodný byl vnitřně
a svobodným své okolí zanechal.
Bych odpouštěl a nesoudil
lehce opouštěl a lehce vítal

Dej mi hravost, rozum, cit a soucit

Dej mi, by vůle tvá, byla vůli mou, vůlí laskavou a pravdivou

Děkuji ti Bože za tvou víru v člověka
Děkuji ti za odpuštění, že na hříchy nehledíš a člověka neodsuzuješ
Děkuji že ty přijímáš všechny naše hříchy a všechnu naši zlobu jako Ježíš
a oplácíš ji láskou a nadějí na zemření a nový život v jeho následování.

Amen

pátek 29. března 2013

Vyjádření k dění okolo žaloby na prezidenta Václava Klause pro velezradu

Ústavní soud tento týden odmítl zabývat se žalobou za velezradu na bývalého prezidenta Václava Klause, prý z důvodů, že vypršením jeho mandátu také vypršela nutnost se tím zabývat, jelikož opatření při seznání vinným je odebrání funkce prezidenta republiky. Nicméně opatřením by rovněž měla být nemožnost znovu mandátu nabýt, což by se přeci na pana Klause vztahovat mohlo. Navíc ústavní soud by měl o věci o to spíše rozhodovat právě pro to, aby jsme věděli, co je z funkce prezidenta velezrádné jednání a co nikoliv, protože i to je úkolem ústavního soudu, svou činností objasňovat a vykládat naši ústavu. Současným nezabýváním se věcí akorát ústavní soud vytvořil situaci, kdy to vypadá, že by se prezident na konci svého mandátu mohl chovat opravdu všemožně, protože se jej tak jako nepodaří stihnout soudit, ústavní soud vytvořil slepé místo našeho právního systému, což píši jakkoliv rozhodnutí respektuji.

Cítím též potřebu se vyjádřit ke slovům pana premiéra Nečase a prezidenta Zemana, kteří útočí na senátory-žalobce a nepěkně se o nich vyjadřují. Co je na tom špatného, když senát dostojí jedné ze svých funkcí v našem státě (tedy funkci kontrolora) a jasně předloží soudu svůj problém s otázkou, jestli se náhodou jistý politik nechová rozkladně pro demokracii? Zvykněme si na soudní řízení politiků, soudy jsou u nás jasnou složkou státu, jednou ze tří mocí a není nic špatného na tom, aby byli povolány k rozsouzení. Věřím, že senátoři považovali chování pana Klause jako rozkladné pro demokracii, co však nevěděli, jak se k tomuto postaví právo naší republiky a jaká míra tohoto rozkládání je k nabití skutkové podstaty třeba, proto se obrací na soud. Možná to celé považujete za špinavou politickou hru. Existují dva typy politické hry, tedy idealistická, a pokuď nějaký senátor při své politice považoval politiku Václava Klause za možná velezrádnou a rozkládající demokracii, pak je přeci namístě, aby žalobu podal. Jistě je možné, že někteří senátoři podali žalobu čistě takticky, což je ten druhý typ politické hry (většinou se mísí) ale je to hlavně problém Václava Klause, že těmto lidem dal záminku. Je to čistě o tom, jestli považujete chování V.K. za velezrádné či alespoň posouzení hodné. Osobně ho za to druhé považuji určitě.

Vraťme se trošku do historie. Stejně jsem obhajoval i vydání k soudu paní Parkanové. Jistě, politicky je to ošemetná záležitost, ale tuto nepříjemnost nemůžeme nadřazovat právu, lidé si musí zvyknout na práci soudů. Je to hloupost lidí, pokuď by případně očištěnou paní Parkanovou chápali jako vinnou, ale právě proto je ten vývoj třeba a příměr paní Parkanové o malém mýdlu mne přišel i jako citové vydírání. Politik nemůže své setrvání v politice nadřazovat potřebě právního systému. Nevydání k soudu je zde jako možnost pro případ důvodného podezření účelného spiknutí s politickým účelem, to se však paní Parkanové prokázat nepodařilo.

Právo, svoboda, vlastnictví a vůle boží

Co je to vlastně právo. Možná řeknete že normativní soustava lidského chování vzniklá dohodou a vyžadovaná státem či společností. Co je však jeho základem? Základním motivem práva, lidských práv, je svoboda, rovnost ve volnosti, rovnost v neutlačování, aby jeden neomezoval druhého v projevech jeho svobodné vůle a právě zde se dá hledat ta logická hranice, základní kritérium podle kterého stavět práva. Dalším pak je porovnání míry a rozsahu potlačené volnosti osoby skutkem jiné osoby či naopak nemožností tohoto zkonkretizovaného skutku (Zde se pak uvažují všechny možné proměnné). Jde tedy vždy o hledání cesty, která by nejméně omezila svobodu všech aktérů(což také znamená nejméně znásilnila jejich práci)
Také z tohoto důvodu podporuji humanismus a sociální rozměr státu, protože dnešní kapitalismus stojí ve svém oprávnění vlastnictví na principu prvotního přivlastnění. Toto prvotní přivlastnění je přeci ale aktem násilí, kdy jeden omezuje ostatní ve využívání oné věci. Možná namítnete, že přivlastněním spojil (snad poprvé) svou práci s předmětem a proto mu patří, nicméně to jej samo k předmětu neopravňuje, jen dělá ještě větším porušením té logické hranice, práva, kdyby mu věc někdo vzal, choval by se totiž stejně jako aktér první a navíc bořil i práci. Chápu argument, že společnost bez vlastnictví je těžko realizovatelná a že každý má své jisté životní potřeby na jejichž ukojení se nemůže ptát okolí a uzavírat s nimi dohody, to je však argumentem pro jisté minimální vlastnictví. Já nechci rušit majetek, nejsem zastáncem vyvlastňování, jen říkám, že vlastně není podle práva, když jsem se narodil do světa již zabraného a já bych musel se ostatních ptát, jestli chtějí vyměnit mojí práci za to nutné k životu, že je proti právu, když všichni všechno přede mnou z pozice síly (tedy dřívějšího narození) znásilnili. Jsem však umírněný a jediné co požaduji: Vy všichni vlastníci, přispívejte ze svého pro ostatní, aby každý měl MINIMÁLNĚ to co k biologickému a společenskému životu nutně potřebuje, vždyť jste aktéry jednoho velkého násilí vlastnictví a sami jej možná obhajujete tím, že princip vlastnění a vlastnické společnosti je pro vaši svobodu biologickou a společenskou nutný, nechte tedy svobodnými také všechny ostatní a vracejte pro ten minimální kus, který ke svobodě každý potřebuje ...
Pro nábožensky smýšlející:
Dříve jsem psal, že právo, tedy oprávnění samo o sobě neexistuje, že je jen o společenskou dohodu mezi početnými společenskými aktéry, která se po celou dobu snaží vyrovnat na onu logickou hranici (a sem tam se nechá ovlivnit praktickými kulturními vlivy)
s tím, že kdo je osvícený ani příliš pravidel a dohod nepotřebuje (maximálně být obeznámen s vůlí ostatních) a chová se tak, že tuto hranici nepřekračuje z přirozenosti a odmítal jsem, že by právo bylo dáno od Boha. Nicméně už jsem onu formulaci práv daných od Boha pochopil jinak. Bůh je vážně nedává jako závazek a pravidlo či výsadu, součástí božího stvoření jako vše je však i ona hranice a jeho vůle je láska a v té je právě takové chování, které onu hranici nepřekračuje. A v tom smyslu je právo od Boha, že kdo je s Bohem ctí právo ovšem pro jasné formulace jsme omezeni zmateností jazyka.Konkrétní práva v naší společností jsou konkrétními případy a dohodami  (vzešlé z kulturního pozadí) sloužící právě k udržování chování v těchto logických hranicích a ty nejkonkrétnější zákony kterých jsou tisíce pak dohodnuté předpisy jak nejlépe a přehledně tyto dodržovat.
Právo na život je zde nejvyšší v tom smyslu, že zabití chápeme jako konec a tak naprostou ztrátu jakékoliv možnosti vůle a svobody na tomto hmotném světě.