neděle 28. října 2012

O Prezidenství

V dnešní době přímé prezidentské volby nás možná častěji než dříve napadá otázka, kdo a k čemu je vlastně ten prezident? Často se setkávám s reakcí, že u nás v České republice s naší ústavou je jen jakýmsi kladečem věnců a nevýznamnou postavou s malým vlivem. Dovoluji si však s tímto polemizovat a říci, že právě u nás v České republice má prezident velký význam a roli o to silnější možná právě díky málu faktických pravomocí.
Prezident by měl být svící, ze které září duch demokracie a osvětluje ostatní aby jim pomáhal nalézt demokratického ducha a jeho světlo v sobě ak tomu je inspiroval. 
Funkce prezidenta není příliš ústavně definovaná a už rozhodně né skrze ony výše zmíněné pravomoce, je v ní však psáno, "Prezident je hlavou státu." a být hlavou státu znamená být především hlavou demokracie a toho všeho co k ní patří. Prezident není loutka, ani panáček ani jen kladeč věnců, prezident je zrovna především tím, kým je, kdo jím je, Prezidentská funkce je tedy možností daného občana, přinést do politiky sám sebe, posadit svou hlavu na krk státu. Hlava vidí a slyší, naslouchá a pozoruje, hlava komunikuje navenek a s tělem, přes ní se vede spousta komunikace mezi různými částmi těla, hlava hledá smysl věcí, má rozhled. Taková hlava má spoustu možností jak se ke své práci postavit a výsadní postavení ze kterého ji vždy bude slyšet. Hlava má také sou tvář, tvář kterou propůjčuje tělu  Prezident by měl být aktivním podpůrcem demokracie, který sám vyzývá lidi k většímu zapojení na rozhodování o jejich státu i jiných věcech a jejich volbu respektuje jakkoliv s ní zrovna nesouhlasí, musí vědět, že je věcí občanů, co si pro sebe zvolí a v tom je krása demokracie, že můžeme dělat chyby a z nich se všichni učit ale nemusíme se za ně proklínat a respektování tohoto je velká podpora demokracie, což chápe každý, kdo kdy vychovával malé dítě. Pan Masaryk to chápal, proto také nechtěl zakázat komunistickou stranu i když se svým vlivem to tehdy mohl hravě zařídit a zvolení komunistické strany považoval za chybu, věděl že demokracie je o svobodě lidu, tedy i možnosti dělat chyby. Zpět ale od Masaryka k podstatě prezidenství. Prezident by měl určovat jistý směr a tím také spojovat lidi v republice a navracet víru v demokracii a to i když nemůže určovat směr ekonomický, směr toho všeho co určují ministerstva, krajské úřady, obecní, městské a mnoho dalších, může udávat směr v politice, v její formě a nebo ve velkých mezinárodních otázkách, protože už jenom svým hlasem a vlivem mnoho udělá, má důvěrný vztah s voliči protože ač přináší vizi je na občanech jak na ni zareagují když můžou rozhodnout sami nebo volí ty, kdo za ně rozhodnou. Musí přijímat dobrá politická rozhodnutí, nikoliv jen faktická a činná. Dobré politické rozhodnutí, dobrý politický tah, to není vždy ten, který Vám přinese popularitu ale ten, který přinese popularitu demokracii a politice samotné, který pomůže ušlechtilosti demokracie, demokratické kultury a společnosti, ten který podporuje ochotu lidí se do demokracie zapojovat a důvěru v ní a nevyvolává opovržení politikou ale naopak krok který jde ještě nad rámec politické korektnosti k takzvané politické ochotě nebo minimálně v něm. Zároveň by prezident neměl mít světospáný komplex na kterém vyhořelo mnoho lidí, kteří chtěli pomoci ale nedokázali se vyrovnat se stavem věcí a ve své majetnické touze po určování co je dobrého ve světě a v zoufalství zfanatičtěli a stali se diktátory či jim podlehly a k nim přilnuli a a na nich lpěli. Prezident musí být člověkem vyrovnaným, který nechce řídit a dávat svět do pořádku, ale který má laskavou vůli pomoci a respekt k nedokonalosti. Dobrý prezident se snaží jít proti trendu rozevírání politických nůžek, tedy obdoby sociálních nůžek, kdy ovšem se oddalují od sebe občan a politika ať už fakticky nebo jen v očích občanů a politiků. Mezeru mezi tím může pomoci zaplnit podporou občanské společnosti a upřímným projeveným zájmem o vyslechnutí vůle a názorů lidí. O to více je třeba vybírat osobnost do této funkce, s tím né co říká teď během kampaně, ale co říkala a co dělala, jak se chovala už dříve a kdykoli kdy ani neměla potuchy, že jednou bude prezidentem, protože dobrý prezident se nepozná podle slibů a jejich obsahu, na které jsme jinak často odkázáni u jiných politiků, ale podle tváře kterou daná osoba má a bude mít i bez funkce prezidenta. Dnes máme tu možnost zvolit si prezidenta sami a tím také s ním daleko důvěrnější vztah, prosím využijme toho především právě pro zdraví demokracie.

Žádné komentáře:

Okomentovat